Zavřít

Přihlášení do systému.


Přihlášení

Přednášky pro veřejnost

prezentace knihy Pavla Kmocha „Operace ANTHROPOID: EPILOG“

Pozvánka Kmoch 10.12.2018 page 001

Sdružení historiků České republiky - regionální pobočka Liberec

shcr logo zluta koule

2011-06-06 KHI v kině

Návštěva studentů katedry historie v multikině Cinestar. Nový český film Lidice s účastí filmařské delegace.

Dne 6. června 2011 se vybraní studenti liberecké katedry historie Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL (v doprovodu vedoucího katedry PhDr. Milana Svobody, Ph.D.), zúčastnili promítání filmu Lidice. Po jeho zhlédnutí čekalo všechny diváky překvapení ztělesněné přítomností režiséra Petra Nikolaeva, producenta Adama Dvořáka a jednoho z hlavních představitelů Ondřeje Nováka. Následovala debata věnovaná natáčení filmu a vzpomínkám na vyhlazení obce Lidice.

Následně vznikla myšlenka uskutečnit rozhovor s jedním z účastníků filmu, a to právě s mladým hercem Ondřejem Novákem, filmovým synem Karla Rodena. Ptala se studentka Petra Masopustová.

 

PM: Jak jste se dostal k filmu Lidice? Prošel jste castingem?

ON: Já jsem vystudoval DAMU a v průběhu studia jsou všichni studenti zapisováni do castingových agentur. A z jedné agentury mi volali, že Alice Nellis obsazuje Lidice a má role pro mladé kluky. Viděla mě na jednom záznamu a chtěla mě potkat osobně. Proběhl konkurz, na kterém nás bylo pět nebo šest, s tím, že jsme z toho vzešli já a Marek Adamczyk.

PM: Co jste říkal na to, že si Vás Alice Nellis vybrala?

ON: Ten první pocit byla obava, abych ji nezklamal. Rozhodně jsem byl rád, protože konkrétně od ní jsem neviděl film, který by se mi nelíbil. Těšil jsem se na práci s ní a mrzelo mě, že to nevyšlo. Ale na druhou stranu jsem rád, že Petr Nikolaev, který ji nahradil, je takový režisér, jaký je.

PM: Jak jste se připravoval na natáčení? Četl jste nějakou odbornou literaturu a texty Zdeňka Mahlera?

ON: Četl. Na přípravu jsem moc času neměl. Když se změnil režisér, nevěděl jsem, zda svou roli budu skutečně hrát. Poměrně dlouho jsme čekali na jeho rozhodnutí. I když už jsem měl své natáčecí dny na papíře, nevěděl jsem. Tři týdny před natáčením se mi to potvrdilo. Do literatury k tématu jsem pronikal v průběhu natáčení (v autě cestou na plac, přímo na place). Četl jsem knížku Zdeňka Mahlera Nokturno, literaturu od pana Stehlíka (Pplk. PhDr. Eduard Stehlík – pozn. autorky) a od Miroslava Ivanova A hořel snad i kámen.

PM: Setkal jste se přímo s nějakým pamětníkem?

ON: Ne. Dodnes ne. Já jsem byl v Lidicích jako dítě na školním zájezdě a nemůžu říct, že si z toho moc pamatuji. Dnes se již cítím na to, abych tam jel znova. Chystám se letos v létě. Představuji si, že bych jel z Prahy na kole. Možná bych tam někde zkusil přespat.

PM: Určitě je to dobrý nápad, vyzkoušet si spaní na takovém místě na vlastní kůži. Nemůže to být horší než koncentrační tábor.

ON: Tam jsem ještě nebyl. Byl jsem v Terezíně, ale nenavštívil jsem koncentrační tábor jako takový.

PM: Jak na Vás zapůsobila poprava? Musel to být silný zážitek.

ON: Den, kdy se točila, bylo 13. září. Ten den jsem dělal magisterské zkoušky na DAMU. Ráno jsem se předvedl před zkušební komisí a hned poté na mě před školou čekalo auto a jeli jsme do Chcebuzi, kde se poprava točila. Když jsem byl v maskérně a kostymérně, už jsem slyšel výstřely. Tím, že jsem přijel z jiného svého života, opomněl jsem se na to řádně připravit. Pro mě to byla taková strastiplná zkušenost. Šlo to všechno hrozně rychle. Jakmile jsem byl nalíčený, tak mi řekli, abych šel na plac, že půjdu v další řadě na popravu. Tam byli kaskadéři, kteří nám ukazovali, jak máme padat a technické záležitosti ohledně krve. Bylo to všechno hrozně rychlé, a samotná poprava se točila na jediný pokus. Měli dvě kamery, obě byly poměrně daleko ode mě, takže ten výsledný dopad byl takový, jako kdybych šel opravdu na to popraviště. Já už jsem ty kamery ani neviděl. Byly daleko za vojáky, mimo moje zorné pole. Jediné, co jsem viděl, byla řada vojáků proti nám s puškami, jak říkali ty povely a pak vystřelili. Ten večer, když mě přivezli zpátky do Prahy, jsme měli oslavu ukončení studia na DAMU. Po chvilce jsem musel odejít, protože se to ve mně drželo, ještě i pár dní poté.

PM: Je plánována delegace do USA a Afghánistánu. Můžete mi o tom říci něco podrobnějšího?

ON: O tom já moc nevím. Vím o Afghánistánu, protože jsem byl u toho, když se to začalo plánovat. Ale jestli se to stane, nevím. Vychází to z reakce slečny, která napsala e-mail Petru Nikolaevovi, že tam má přítele a nepanuje tam úplně dobrá atmosféra. Šlo jí o pozvednutí nálady českým vojákům, o to, aby režisér a herci napsali pár řádek, poslali třeba podepsaný plakát. Producent Adam Dvořák pak začal přes ministerstvo obrany, které má na natočení Lidic svůj podíl, domlouvat projekci přímo v Afghánistánu.

PM: Myslíte, že to je to pravé, poslat zrovna Lidice do Afghánistánu?

ON: Záleží na tom, jak se to bere. Podobnou cestu za vojáky v zahraničí si prodělal už Tobruk, což není o nic optimističtější film. Pro mě to má smysl. Film uvozuje citát amerického ministra námořnictva Franka Knoxe „Až se nás příští generace zeptají, za co jsme v této válce bojovali, budeme jim vyprávět příběh Lidic.“ Nevím, jestli je druhá světová válka srovnatelná s tím, co se děje v Afghánistánu, ale rozhodně to je příběh o tom, zač se vyplatí bojovat.

PM: Jak vzpomínáte na své další role? Kouzla králů, Ordinace v růžové zahradě…

ON: Kouzla králů, no nevím, zda mě tam vůbec někdo může zaznamenat. To je památné tím, že jsem tam pronesl svou první filmovou větu „Ten nás od smrti zachránil.“ Ve scénáři jich bylo víc, ale ve filmu zůstala jen jediná. Pro mě bylo zajímavé, že jsem se mohl dívat na to, jak se natáčí pohádka. Byli jsme tam taková trojice vojáků s Matoušem Rumlem (Comeback) a Honzou Cínou (Ordinace v růžové zahradě), většinu času jsme čekali a povídali si. A Ordinace pro mě byla taková škola toho, jak se hraje před kamerou. Jsem za tyto začátky rád, ale také jsem rád, že směřuji někam dál.

PM: Máte již nějaké další filmové nabídky? Třeba Ležáky?

ON: Ne, ani nevím, zda to má někdo v plánu natočit, ale chystají se jiné zajímavé filmy z české historie. Tuším, že Tomáš Mašín, vzdálený příbuzný odbojářské rodiny Mašínů, se chystá natočit film o bratrech Mašínech. Na castingy jsem zván, ale zatím jsem nedostal na základě Lidic žádnou novou roli. Ani nevím, jestli se to tak stává, že jedna role automaticky zaručí další.

PM: V divadle nyní hrajete? V jakých rolích Vás můžeme vidět?

ON: Hraju, ale není toho moc. Máme takový divadelní soubor, který jsme si založili s partou spolužáků, Divadlo NaHraně. Z vážnějších témat mámě na repertoáru hru Slyšet hlasy, kde ztvárňuji postavu blázna. Pak hrajeme dvě komedie, Lup a Mesiáš, v té druhé představujeme všechny role jen ve dvou lidech.

PM: Hudba k filmu Lidice. Líbila se Vám?

ON: Na první zhlédnutí ano, ale když jsem to viděl podruhé, přál jsem si vidět některé scény bez zvuku. Když je hudby moc, je člověk v jejím vleku, ale mě více zajímá, zda emoce zůstane i po odstranění hudby, nebo zda zesílí; jestli je emoce vyvolaná vizuálními vjemy nebo audiem. Každopádně Michal Hrůza, který je autorem převážné části hudby, i když něco takového dělal poprvé, odvedl vynikající práci.

PM: Film, divadlo, studium – máte vůbec čas na nějaké jiné aktivity?

ON: Mám teď hodně času. Od doby, co jsme dotočili Lidice, mám volnější režim. Byl jsem čtyři měsíce v rámci studijního programu Erasmus v Edinburghu, kde jsem si odpočinul. Vrátil jsem se dvakrát na dokončení Lidic. Edinburgh mi učaroval, jednou se tam chci určitě vrátit.

PM: Máte rád historii?

ON: Ano, z dějepisu jsem maturoval. Kdysi jsem se zajímal hodně o Karla IV., to mi bylo asi 10 nebo 11. Dnes mě více zajímají moderní dějiny. Je to spojeno se spoustou dalších věcí. Jsem přesvědčený, že to, co se dnes děje kolem nás, nemůžeme pochopit bez znalostí nedávné historie.

PM: Jaké máte rád knihy?

ON: Teď jsem trošku zaváhal. V rámci studia jsem zavalen tím, co bych měl číst a odkládám to, co bych číst chtěl. Většinou zvolím to, co mi někdo doporučil nebo dal. Vyhýbám se tím tomu, abych četl "neprověřené" knihy. Ale vybírám si spíš překladovou literaturu, v té české, hlavně současné, mám obrovské dluhy.

PM: Váš oblíbený film?

ON: V různých životních obdobích mám rád jiné filmy. Vždycky jich je víc. Mohl bych nějaké dát dohromady, ale asi se mi nechce, protože bych určitě na něco zapomněl.